Příběhy zotavení
Karolína má za sebou hutný, mrazivý a velmi komplexní příběh. Autorka sama doplňuje: “Text je hutný, ano, stalo se i mnoho hezkého až zázračného, třeba mnoho vděčnosti a radosti z role matky ale jaksi se to sem nevejde.” Přečtěte si, jak nahlíží svůj příběh dnes.
Hanka Süssová si pro své zotavení všímá drobných posunů v tom, co v životě dokáže. Silným zdrojem je pro ni umělecká tvořivost. Ve svém příběhu nám dává nadhlédnout kus své cesty.
Přečtěte si dramatický, dynamický, dechberoucí příběh síly a odvahy. Příběh Michaela, který se na vlastní nohy postavil takřka sám jako praktikant expoziční terapie "autodidakt". Jeho odvaha učit se rovnou životem a jeho jedinečný příběh rozžití a rozkvétání v životě jsou pro nás velkou inspirací.
Co vás povzbuzuje na cestě zotavení? Jaruška Knihařová vyhledává krásu. Přečtěte si o tom více a neváhejte sdílet ty své zdroje pomocí tohoto webu (kotnakty v sekci "Aktuálně") i s lidmi kolem vás.
Přečtěte si příběh Inez a její vzkaz o cestách, kterými si prošla od psychického zhroucení až k zotavení.
Každý příběh je originální a je životem k mání. Tento příběh začínám psát 23. 12. 2025. Tyto vzpomínky už nikdy nikdo nevymaže z mé hlavy, je to vodopád mých vzpomínek. Málokdo to má v životě jednoduché a už jsem slyšel nejeden příběh, každý je jiný, nedá se říct lepší, horší, určitě bych to nikdy nechtěl zažívat znova, i když tam zotavení i naděje je a bude.
Je mi 27 let a už 13 let trpím panickou úzkostnou poruchou, depresemi a poruchou osobnosti. Vše začalo na základní škole. Do kolektivu jsem nezapadala, nebyla jsem nijak zvlášť oblíbená a hlavně mi nikdy nešla matematika, čehož učitelka velmi ráda využívala, aby mě zesměšnila před ostatními. Šikana začala v šesté třídě, kdy si spolužáci začali všímat, že nemám mobil, nemám stejné záliby, jsem tichá a hlavně citlivá. Začalo to urážkami, potom schovávání věcí, psaní sprostých slov do sešitů, nakonec nadávky, vyhrožování a mlácení.
Bylo mi 14 let. Žil jsem celkem spokojený život. Škola mi šla slušně. Na vysvědčení jsem měl maximálně dvě trojky někdy i vyznamenání nebo jednu trojku. To bylo jak kdy.Hrával jsem rekreačně tenis. Hodně jsem se zajímal o sport. S kamarády jsem jezdil na kole i hrál rekreačně fotbal na školním hřišti. Je pravda, že jsem v kolektivu nebyl moc oblíbený. Byl jsem trochu rozmazlený a dělal jsem ze sebe frajera. Takových dětí je ovšem spousty.
Ahoj,
jmenuji se Jana, je mi 29 a mám schizofrenii. Už jsem se s ní narodila. Beru ji trošku s humorem a trošku vážně. Říkám jí kamarádka na potkání. Nikdy přeci nevíte, na koho natrefíte.