Z chirurgie na dětskou psychiatrii
Od května toho roku, když mi bylo 14let, se mi pomalu zhoršoval spánek. Trpěl jsem na bolesti hlavy, byl jsem malátný. Dětská lékařka tomu nepřikládala velký význam. Problémy se bohužel postupně zhoršovaly. Zjistila se spálová angína, na kterou se dal Pendepon a posléze se nasadilo „píchané“ antibiotikum. Při náběrech se zjistila borelióza. Bohužel antibiotikum nemělo vůbec žádný účinek. Nadále se mi zhoršoval spánek. Přidaly se bolesti břicha. Jednoho dne mě odvezla z polikliniky sanitka do nemocnice. Bylo podezření na zánět slepého střeva. Podezření se nepotvrdilo, ale ležel jsem na chirurgii v nemocnici. Tam jsem začal slyšet hlasy. Ty hlasy říkaly: „Určitě umřeš!“. Vůbec jsem tam nejedl, bolelo mě v krku. Měl jsem podváhu. Potom mě přeložili na dětskou kliniku, kde se to také nezlepšilo. Nakonec jsem skončil na dětské psychiatrii. Tam jsem byl několik měsíců, až do Vánoc. Můj stav se vůbec nezlepšil. Myslím tím psychika. Dávali mě návykové léky, které vůbec nezabíraly. Postupně jsem se vrátil do školy. Ovšem škola mi vůbec nic neříkala, jelikož jsem měl deprese. Byl jsem v několika léčebnách, kde jsem pouze trpěl. Prostě tam všude byla šílená nuda a lidé tam také nebyli nejlepší. Střední školu jsem kvůli tomu studoval sedm let. Maturitu jsem získal. Dostal jsem se i na vysokou díky mé přítelkyni. Nakonec se vše svedlo na psychiku. Bolesti v krku, že jsou od psychiky. Už nikdy jsem se nedostal do formy jako před nemocí, když jsem býval úplně zdravé dítě. Ten pocit zdraví jsem zažil naposledy jako dítě ve 13 letech.
Vztahy, práce, ... zotavení ...
Po několika letech jsem se rozešel s přítelkyní a našel si novou lásku. Bohužel s ní mi to také nevyšlo. Ale našel jsem si aspoň úklid a s bývalou přítelkyní jsme zůstali kamarádi. Ve stolním tenisu jsem se také moc zlepšil. I přestože beru silné léky, tak jsem se dokázal vypracovat až na vysokou úroveň. Nakonec se moje psychika zlepšila natolik, že jsem mohl změnit práci. V současné době jsem zaměstnaný v chráněné dílně jako administrativní pracovník a práce mě moc baví. Občas jezdím na kole. Někdy i delší trasy. S rodiči jezdím lyžovat, chystám se odstěhovat od rodičů do svého bytu. Budoucnost už se mi nejeví tak černě jako před lety, nyní žiji v rámci možností normální život. Jsem rád, že jsem svojí nemoc zvládnul a do budoucnosti už nekoukám tak pesimisticky.