A i když se člověk zrovna cítí beznadějně, vždycky se v něm, aniž si to uvědomuje, ukrývá alespoň maličký kousek naděje. Projevuje se například už jen tím, že ráno vstaneme z postele a dáme novému dni šanci, aby nám přinesl něco dobrého. Naděje je i to, když sami sobě dovolíme představit si, jak bychom mohli žít spokojený a naplněný život, a to i v případě, že tomu zatím sami moc nevěříme. Naděje je totiž prvním krokem k víře v lepší bytí. A tam, kde je naděje a víra, přijde časem i zotavení. Koneckonců i skutečnost, že právě čtete článek na těchto stránkách znamená, že jste se rozhodli posunout se v životě dál. Což je důkazem toho, že v sobě stále naději uchováváte.
A jak byste definovali naději Vy? Zkuste si sami zhodnotit, jak velkou naději pociťujete. Se kterou z následujících možností se ztotožňujete?
-
Nepociťuji vůbec žádnou naději.
-
Nepociťuji příliš velkou naději, ale mé okolí ve mě doufá.
-
Jsou dny, kdy naději cítím, a dny, kdy si ohledně budoucnosti zoufám.
-
Jistou naději pociťuji a věřím ve vlastní lepší budoucnost.
-
V mém životě jsou pozitivní událosi, které ve mně celkem vzbuzují naději.
-
Den za dnem vidím, jak se mé naděje stávají skutečností.
-
Mám naděje na rozdávání a probouzím ji v ostatních.
Pokud se necítíte dostatečně „nadějně“, pak si zkuste zvolit jednu z následujících strategií, jak v sobě vzkřísit naději, anebo si vymyslete nějakou vlastní, a zapište si, jak ji včleníte do svého života:
-
Dbejte na to, aby se vám v životě děly příznivé věci, byť by šlo o úplně maličkosti – třeba že si převlečete postel, uvaříte si kakao nebo se na někoho usmějete v autobuse. Zkuste být na někoho milí nebo někomu jen tak udělat radost.
-
Dělejte si legraci. Říká se, že dokud se člověk může smát, pořád má naději.
-
Vymyslete si rituály spojené s nadějí. Zapalte si svíčku. Vystavte si svoji fotografii z mladších dětských let a každý den tomuhle malému človíčkovi opakujte, že mu věříte.
-
Smluvte se s kamarádem či kamarádkou, že si jednou za týden zavoláte a vzájemně si povyprávíte o alespoň jednom pozitivním zážitku od vašeho posledního telefonátu. Díky tomu se potom budete okolo sebe zaměřovat na to dobré.
-
Obklopte se symboly naděje. Může to být cokoli – fotka osoby, která je pro vás důležitá, nějaký obrázek či předmět – prostě něco, co vám vždycky připomene, že je ve vás naděje.
-
Vymyslete, jak naději rozdávat i ostatním. Třeba si jednoduše popovídejte s nějakou kamarádkou nebo kamarádem, který se cítí mizerně, anebo se můžete zapojit do nějaké podpůrné skupiny či svépomocné organizace vedené lidmi s podobnou zkušeností.
Pamatujte si, že naděje je nakažlivá. Dělte se o naději, kterou v sobě pociťujete, s ostatními. Naděje zlepší váš cit pro to, co je možné. Víra v lepší budoucnost může být silnou motivací ve vašem vlastním zotavování!
Jak můžete ještě dnes posílit naději v někom jiném?
Zkuste to! Pokud dokážete čas od času posílit naději v někom jiném, znamená to, že i Vy ji v sobě máte, ač se na ni zatím někteří z vás sami nedokážou napojit. Pokud občas zažehnete plamínek naděje v někom jiném, bude jen otázkou času, kdy přeskočí jiskřička i na Vás. Protože: „Naděje… ‚zažehává plamínek‘, místo aby proklínala tmu.“ (neznámý autor)
Inspirováno knihou Cesty k zotavení