zotavení/recovery

Narodil jsem se do nefunkční rodiny, kde otec byl alkoholik a matka mladá se spoustou svých problémů. Rodiče se zakrátko rozvedli a já zůstal sám s mámou. Otce jsem pak vídal nárazově a velice zřídka. Moje dětství připomínalo v soužití s mámou válečnou zónu. Neustálé soupeření a neshody, matka dělala co uměla, ale vždy bylo vše špatně. Z obou stran! Doma jsem se nejvíce cítil sám a nejčastěji s pocitem, že dělám vše špatně a že jsem k ničemu. K tomuto přesvědčení vydatně pomáhal můj děda a pak často moji výchovní tatínci, kteří se u nás celkem často střídali. Vždy ale na začátku, kdy se u nás objevili, jsem měl strašnou radost, že budu mít konečně nového tátu, přítele a kamaráda. Opak byl pak ale často pravdou. Můj častý pocit samoty a zklamání přerostl zakrátko k nenávisti ke všemu a ke všem. Kromě babičky, tu jsem měl jedinou rád. V pozdějším dětství jsem prošel i sebepoškozováním. Pamatuji si na momenty, kdy jsem stál před zrcadlem, žiletkou si sem tam přejížděl přes obličej a opakoval jsem si, jak jsem hnusnej a bezcennej. Jako teenager, když už jsem byl na učilišti, jsem začal experimentovat s alkoholem a „lehčími drogami“. Později v 17 letech roku 1995 jsem poznal heroin a s kombinací dalších látek, jako byly pervitin, rohypnol nebo ke konci methadon a subutex jsem byl v aktivní závislosti 11 let. Necítil jsem žádný smysl života, nenáviděl jsem a nechtěl jsem žít. Několikrát jsem se pokusil o sebevraždu.

Prošel jsem spoustou zařízení od detoxů po terapeutické komunity. Nic na mě nefungovalo, protože jsem věřil, že jsem zlý a špatný a že si nezasloužím v životě nic dobrého. Závislost na drogách mi vzala veškeré známé a přátele, mou první lásku, mé zájmy a koníčky a veškeré plány a sny. Přišel jsem o schopnost vnímat cokoliv pozitivně. Velmi špatně jsem se sebou zacházel, takže díky tomu jsem byl několikrát ve vězení a prošel jsem i hepatitidou typu C. Zlom v životě přišel přes úplné fyzické i psychické dno! Skončil jsem v nemocnici skrze špatnou aplikaci drog a zničením třísla a stehenní tepny. Ta bolest, kterou jsem tam zažíval, byla souhrnem všech těch let a zároveň jakýmsi neskutečným probuzením! Najednou jsem chtěl sám sebe obejmout a zachránit a do toho se mi pletl silný smutek a výčitky. Vztek na sebe vystřídalo odhodlání jako velmi silný hnací motor. Poprvé jsem chtěl všechno změnit a cítil jsem, že mě nic nemůže zastavit! Zakrátko jsem potom prošel dlouhodobou léčbou v Komunitě a od té doby abstinuji od nealkoholových drog. V Komunitě jsem se díky intenzivní terapii a skupinám začal pomalu zotavovat z hluboce uložené nenávisti a z pocitu méněcennosti a minimální vlastní hodnoty. Začal jsem se postupně chválit a odměňovat a získávat radost z věcí co dělám. Začínal jsem ostatní vidět jako přátele a ne jako svině s cílem mi ublížit. To se snažím udržovat si i dnes a dál to rozvíjet s cílem mít opravdu upřímně rád. Zotavoval jsem se i z uložené křivdy a zklamání. To pro mě bylo a stále je to nejtěžší!

Dodnes to nemám zpracované. Jen rozumově vnímám pochopení, že to lidé kolem jinak neuměli a nechtěli mi ublížit, uvnitř to ale při těchto tématech stále velmi rezonuje. Čeká mě ještě také uzdravení mého vztahu k mámě a znovuobnovení důvěry k ženám a ke vztahům obecně. I přes svou vytrvalost a odhodlání jsem časem venku díky přesmyku závislosti začal pít a takto jsem byl dalších několik let, než jsem opět řekl DOST a nastoupil jsem znovu do léčebny. Po ukončení pobytu v léčebně následovalo ještě delší roční doléčování spolu s chráněným bydlením. Až tady jsem naplno pochopil, co se myslí pod pojmem ZOTAVENÍ SE. Nyní kompletně abstinuji a nekouřím. Našel jsem si další pro mě doléčování s terapeutem a skupinami. Za ty měsíce co abstinuji, jsem přijal fakt, že závislost je mým průvodcem po zbytek života a jen já si rozhoduji, zda bude aktivní, nebo jí nechám hluboce spát. Vlastně mi nijak nevadí. Mám i tak dost dobrých vlastností a znám svou cenu. Mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a fandí mi. Také vím dobře o svých slabinách a spouštěčích. Aby mi bylo po většinu dne dobře, plánuju svůj volný čas a dny celkově. Poslouchám podcasty a motivační videa a snažím se co nejvíc vyhnout negativním zprávám a sociálním sítím. Pravidelně spím a snažím se denně alespoň trochu cvičit. Dnes už koukám i na stravu, změnil jsem množství jídla a upravuji si filmy a muziku. Přemýšlím asi opravdu nad každým svým dalším krokem, který chci udělat a ptám se sám sebe, co mi může přinést a jak se u toho cítím. Protože to, jak se cítím, je dnes pro mě to nejdůležitější.

Už nemám potřebu si ubližovat. Tady jsem se doopravdy zotavil!

Radek, 46 let Praha