Prohlášení s 586 petičními podpisy adresované hejtmanovi Pardubického kraje vyjadřuje nesouhlas se záměrem kraje „plošně rozmístit chronicky duševně nemocné osoby se schizofrenií a afektivními poruchami … do hustě obydlených částí města“ („Celkově se tedy jedná o 25 osob s diagnózou schizofrenik.“) „Nepřejeme si, aby takové množství chronicky duševně nemocných občanů bylo přesídleno do našeho města.“
Občané sdružení za peticí nejsou žádní prvoplánoví extremisté, naopak jsou otevření argumentům z obou stran. Neodmítají lidi s duševním onemocněním jako takové, nicméně se (v duchu několik let trvající mediální masáže) patrně zalekli počtu těchto osob a diagnózy schizofrenie. Jejich nejistotu a nedostatečnou informovanost v textu vyjadřují naivní představy o průběhu nemoci i nesplnitelné požadavky směrem k samosprávě.
V textu se mimo jiné píše:
„Chápeme a souhlasíme s tím, že tito lidí zaslouží pomoc se zapojením do normálního života, ale je též potřeba pečlivě zvážit, zda je nutné tyto duševně nemocné osoby přemístit do blízkosti školských zařízení, či do hustě obydlených částí města. I když je nám neustále tvrzeno, že se není čeho obávat …, tak stejně nemáme jistotu, že tito občané nezpůsobí v případě záchvatu, či jiné neadekvátní reakce vzniklé z náhodné situace (křik dětí, zvuk sirény či nedodržení přísných pravidel spojených s léčbou) nějaký konflikt.“
Je třeba čestně konstatovat, že požadovanou jistotu občanům nikdo nedá, taková jistota neexistuje a neexistovala ani v letech minulých, kdy odmítaní spoluobčané pokojně žili na hradě „mimo hustě obydlené časti obce“. V pětitisícové Skutči totiž téměř jistě i tak žije pár desítek občanů s diagnózou schizofrenie a několik stovek občanů s afektivními poruchami, a nejspíš dokonce i v blízkosti školských zařízení (lidí se schizofrenií je totiž v ČR stejně jako v celé v evropské populaci trvale kolem jednoho procenta a všichni rozhodně nejsou v nemocnicích nebo ústavech a také jenom osob s depresí - což je nejrozšířenější afektivní porucha - je v Evropě přes deset procent). Kancelář se (trochu jízlivě) domnívá, že ani tito obyvatelé Skutče nemají „zpracované odborné posudky týkající se vhodnosti jimi vybraných lokalit“ ke svému bydlení (jak se v dopise občanů požaduje).
V rámci destigmatizačních seminářů „Blázníš? No a!“ na středních školách se často právě tématem odporu proti bydlení lidi s duševním onemocněním v sousedství zabýváme. V jedné části semináře mají studenti za úkol zinscenovat dění při domovní schůzi, která je svolána za účelem podobné petice, jakou předložili občané Skutče. Ano, argumenty studentů se velmi podobají těm výše uvedeným. Avšak velmi brzo studenti sami přichází na to, že jejich obavy a strach plynou spíše z nevědomosti a z předsudků, než ze skutečné (například skutečské) situace. Cvičení na tohle téma přináší mnohá „aha“.
Skutečně!
(dla)