Co je v článku napsáno divně
Patrně už nadpis článku zasluhuje pozornost. Jaký je smysl péče o duševní zdraví, nebo úžeji psychiatrie? Léčit lidi nebo chránit společnost před tragédiemi? Nevrací nás spojování duševního zdraví a kriminálních činů zpátky do 18. století (na jehož konci v Paříži profesor Pinel rozpoznal, že lidé s duševním onemocněním nepatří do věznice, ale do nemocnice)? Víme, že nadpis článku má zaujmout, ale jedním dechem dodáváme, že to nesmí být za každou cenu.
Článek začíná větou: Pomoci duševně nemocným lidem, zejména pak schizofrenikům, mají dvě Centra duševního zdraví v Karlovarském kraji.
Nejprve zde zmiňme víceméně systémové opomíjení pravidla „people first“. Toto jazykové pravidlo, které odborná čeština přebírá z anglicky mluvících zemí, zdůrazňuje, že jde primárně o člověka a teprve sekundárně o jeho znevýhodnění. Pravidlo tedy ukládá uvádět vždy tvary „člověk se schizofrenií“, „lidé s duševním onemocněním“ a nikoli „schizofrenik“ a „duševně nemocní“. Důslednou aplikací pravidla „people first“ tak zdůrazňuje hodnotu člověka. Jeho nedodržování ji snižuje, a to v situaci, kdy lidem s duševním onemocněním je už tak přiznávána nedostatečně, není dobré. Dodržování pravidla „people first“ i v médiích (jakkoli je občas jazykově krkolomné) by mohlo k destigmatizaci duševních onemocnění významně přispět, považujeme to tedy za žádoucí.
Co se ale vlastně společně v nadpisu a v první větě říká? Propojuje se tu schizofrenie a páchání tragédií. Nově nastoupivší přednosta psychiatrické kliniky v Plzni docent Vevera v návaznosti na případy ve Žďáru a Horní Bříze prokázal, že lidé se schizofrenií nejsou ve větší míře pachateli násilných trestných činů. Je-li v populaci cca 1% lidí se schizofrenií, odpovídá tomu v ČR jedna až dvě vraždy spáchané lidmi se schizofrenií ročně. Mediální pozornost vraždám spáchaným lidmi se schizofrenií, případně jiným vážným duševním onemocněním, je ale řádově vyšší. Nemohou za to jen novináři, oni samozřejmě vesměs musí psát tak, abychom to my kupovali. Vůči lidem s duševním onemocněním je ale tohle jednání nefér a na to zde chceme upozornit.
Výbušnou munici poskytl konečně naší kanceláři i regionální politik citovaný v závěru. Říká: „Sledujeme i to, abychom předešli tomu, co se stalo v Plzni a Praze, kdy klienti zaútočili na obyčejné lidi.“ Je to patrně myšleno dobře (politik se zasazuje za bezpečný kraj), ale tou větou se vlastně rozehrává hra na „my a oni“, případně dokonce „my nejsme vůbec jako oni“, říká mezi řádky , že „potenciální klienti centra duševního zdraví nejsou obyčejní lidé, ale naopak jsou jim nebezpeční“.
Ale my jsme oni! Duševním onemocněním během života projde velká část nás všech. A chtělo by se vám s tímhle vědomím do Centra duševního zdraví pro podporu jít?
Jak by to napsáno být mohlo
Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru nechce texty jen pitvat, chce je uvádět na pravou míru, navrhovat formulace tak, aby se neposilovaly předsudky vůči lidem s duševním onemocněním a duševnímu onemocnění jako takovému, aby texty působily destigmatizačně.
Proto navrhujeme pro článek nový název „Dvě nová centra duševního zdraví mají v kraji pomoci asi třem stovkám lidí s těžkým duševním onemocněním“ nebo „Dvě nová centra pro lidi s duševním onemocněním v kraji jim pomohou zvládat nemoc v domácím prostředí“.
Podobně závěr článku by hezky korunoval výrok politika typu „Sledujeme tím i to, aby se péče o duševní zdraví v kraji víc podobala systémům, které úspěšně fungují v zemích našich západních sousedů.“ Nebo dokonce „Sledujeme tím i to, aby systém péče o duševní zdraví víc vyšel vstříc potřebě většiny nemocných lidí, zvládnout nemoc pokud možno ve svém domácím prostředí.“
(dla)