1.Jako součást procesu uvědomit si jaká je tvá současná situace
To jsou otázky, které mě zajímají už pár let. Bohužel jsem nikdy nestudovala psychologii, a tak čerpám pouze z pár knih o různých učeních či zásadách, o tom, jak být šťastná, o tom, jak se někam posunout, nejít cestu k něčemu naplňujícímu. Myslím, že právě dostat věci do vědomí např. psychoterapeutickou formou, je moc těžké a málokdy se to opravdu daří, ale aby si člověk pomohl sám, vyřešil, co dělá špatně, mi přijde mnohem těžší, ale za to hodnotnější. Bohužel to se taky málokomu povede, zrovna když to potřebuje. Někdy se to povede špetku a jindy více.
Je důležité si uvědomit svou současnou situaci hlavně proto, aby se člověk vyvíjel, postupoval dál, stal se lepším a tím pádem i šťastnějším. Když si to uvědomíme, přiznáme si zápory naší situace, tak se zároveň můžeme i zamyslet, jak něco ve svém životě zlepšit. Abych byla přesnější, možná nebudeme vědět jak, ale můžeme vymyslet aspoň, co doopravdy chceme, a to je první krok k tomu, aby se mohlo začít něco dít. Důležité je vědět co chtít, co zlepšit. Psychoterapeuti (nebo jiní odborníci) myslím, můžou říci, co člověka blokuje, ale aby to potom pacient dobře pochopil, přijal a bral z toho to správné poučení a dokázal to dobře uchopit, už je, myslím, horší.
Jakmile svou situaci začneme řešit, jsme na dobré cestě. Nemusíme vymýšlet pouze co nového vymyslet, můžeme také něco starého zrušit. Něco co nechceme dál dělat, někoho s kým se dál nechceme vídat, vyhodit staré věci z domova – konkrétně toto nám lépe pomůže začít žít na novo. Ideálním obdobím je předjaří a jaro. Kdo je už trošku napřed a potřebuje změnu dříve, tak samozřejmě může začít kdykoliv, ale po Novém roce býváme nejvíc naladěni na změnu a také jsme si více vědomi toho, jaké všechno je. Posuzujeme minulý rok, jak se nám v něm dařilo. Dokážeme touto dobou realisticky a celkem bez servítek pohlížet lépe na svou situaci. Na to, kde se v životě nacházím. Dokážeme se upřímně podívat do minulosti? Od čeho se přeci také slaví Nový rok…
- Jaká je moje situace
- Smíření se s ní
- Co zlepšit, zrušit a co chci
- Uskutečňování (plány)
- Víra
2.Hledat pomoc u druhých, kteří ti chtějí a můžou pomoci
Pokud si na ,,věci“ člověk přijde sám, anebo mu k tomu dopomůžou lidi z jeho okolí, kteří mu mohou pomoci slovními náznaky v podobě názorů, tak se celý proces může velice urychlit. Někdy pomůžou jiné formy např. v podobě dárků, které tě ,,nakopnou“ k dalším správným krokům. Hodně časté také bývá, že tě někdo seznámí s někým, kdo ti otevře oči. Ostatní z tvého okolí, ale nejsou spása, mohou tě ve většině případů pouze postrčit. Člověk musí hlavně sám chtít něco se sebou dělat. Snažit se. Nikdy nepřijde samo nic z nebe. Také být smířený se svou minulostí přítomností, popřípadě nejbližší budoucností, jak už jsem o tom psala i v předchozím odstavci. Myslím, že pokud to jde, tak člověku můžou pomoci jeho bližní, ale musí být duchovně a zkušenostmi výše než oni. Čili také silnější osobnosti, ale v té rovině, jaká chybí zrovna jemu. Člověk se prostě musí ptát lidí, kteří mu mají co říct. Např., kteří si zažili podobné zkušenosti ,,kiksy“ jako ty, ale už jsou dál. Pochopili, že musí pokračovat a věřit. Mít důvěru v život a sebe.
3.Jako součást procesu pozornější sebepoznávání své osobnosti
Já se poznávám každým rokem víc a víc, ale duše člověka je nekonečný vesmírný prostor, do kterého se dá stále přijímat nebo naopak odebírat to špatné, ale i to
dobré (své klady, zážitky). Sebepoznávání je nekonečný proces, a čím více se člověk zná, tím může mít více život pod kontrolou. Pozorovat své reakce, své myšlenky, hledat své klady. Každý umí vyjmenovat více svých záporů než kladů, avšak projevovat své klady je přeci důležitější. Pozor na častou transformaci osobnosti! Ale o tom v jiném článku.
4.Co dělám špatně? Co se mi vesmír snaží říct?
Třeba to špatné, co k nám přichází, není tak špatné, jak se může zdát, je to hlavně výsledek tvého odžitého nynějšího života, čili tvého konání a nekonání nebo uvědomování čehosi a obráceně a které ti říká, zamysli se! ,, Bůh“ ti říká, nejsi si vědom! UVĚDOM SI NA ZÁKLADĚ TOHO ŠPATNÉHO, CO SE TI DĚJĚ A CO DĚLÁŠ ŠPATNĚ. Ten příběh, který se v současné době člověka odehrává, ale člověku nemusí vůbec pomoci, pokud v sobě neprobudí své srdce a mysl. Nechci se dostávat k tomu, když člověk hodně na své cestě životem zbloudí a pak už příliš pomoci není (snažit se nikdy nebloudit dlouho) a ani už nemá sílu (starší lidé).
Ale pokaždé vždycky aspoň podle mého názoru je NADĚJE, aby byl člověk šťastnější… Právě uvědomit si, co člověk dělá špatně, například ve svém chování, uvažování, rozhodování, je moc těžké. Příběh minulosti spíše našeptává, ale nemluví jasně. Naznačuje a člověk se pak musí zamyslet nad svou celou minulostí a hledat Boha v sobě. Pokud člověk může, myslím, že mu můžou pomoci jeho bližní – pokud jsou duchovně a zkušenostmi výše než on. Čili také silnější osobnosti, ale silnější v té rovině, jaká chybí zrovna tobě. Člověk se prostě musí ptát lidí, kteří mu mají co říct. Např., kteří si zažili podobné zkušenosti ,,kiksy“ jako vy, ale už jsou dál. Pochopili, že musí pokračovat a věřit. Mít důvěru v život a sebe je moc důležité. Jak se tedy člověk může dostat do svého podvědomí sám? Podle mého názoru, je to určitá magie spojená s instinktem člověka.
Pozor na elektrosmog a hluk. Narušují meditaci.
Bohužel v dnešní době náš instinkt maří uspěchaná doba a přehršle elektroniky. Může elektrosmog zabíjet instinkt člověka? Toť otázka. Někdy mám dojem, že mě má zábava na počítači tak pohltí,(mimochodem i teď, když píšu, ale to se nepočítá, protože tvořím), že mě nezajímá svět okolo. Pak mě rozbolí po delší době hlava a připadám si vymaštěná, takže to opravdu asi instinkt moc nepomůže. Ten umírá. Už jsem byla poslední rok tolik na počítači, že mám chuť zmizet na chalupu aspoň na víkend bez jediného elektro spotřebiče, který vyzařuje elektrosmog, včetně mobilu. Až budou penízky, a to stále čekám a plánuji milion věcí, které potom chci uskutečnit a vím, že ze všech se splní tak 10%, ale i za to budu velmi ráda. Momentálně toužím po duchovních knihách, kurzech, přednáškách a koncertech. Po kosmetice i jídle pro zdraví. Ale dost o tomto. Člověk musí krotit své ego a myslím, že ve větší míře když člověk moc chce, tak to přispívá jedině k jeho neštěstí, ale o tom jiná kapitola.
Vrátím se k tématu. Neměli bychom si tedy dávat pozor na přehršle elektrosmogu, myslím, že ve městech je i velký problém hluk. Člověk nikde nenalézá ticho a to může člověka dostat do psychické nerovnováhy, protože duše touží po tichu a klidu, aby se zastavila, uvolnila a vyčistila, ale prakticky to příliš není možné. Někteří lidé se dnes už tichu vyhýbají, i když by mohli mít příležitost být v tichu, protože se bojí toho, co jim přijde na mysl. Že si uvědomí svou stinnou, potlačenou mysl a své úzkosti. Své myšlenky, na které nechce myslet. Hlubinná psychologie je dost zajímavá. Takže pro otevření podvědomí si myslím, že je základem ticho a nebýt nabitý elektro smogem.
Rady, jak omezit působení elektrosmogu:
1. Kdo dělá přes den v práci na počítači, tak ať zkusí aspoň před prací ráno na chvíli MEDITOVAT.
2. Nemít mobil v kapse u kalhot nebo vedle něj spát, nejlépe na noc všechno vypnout.
3. Zdravá vzdálenost koukání do monitoru je 400 mm. Přestávky pro oči, alespoň po půl hodině.
A/Snížení jasu (PC, tablet, mobil)
B/Nenosit kovové šperky, mají vodivost
C/Zdravá strava, pobyt na čerstvém vzduchu
5.Meditace jako nástroj k vyřešení podvědomých myšlenkových procesů5
Ano do podvědomí se dá dostat meditací. Možná lze i za hluku a shonu, ale to je asi dosti výkon odpoutat se od dění kolem sebe. To asi umí jen zkušený jogín. Já to praktikuji, ale většinou mi tak lze pouze tehdy, když jsem vlastně šťastná – čili to tak nepotřebuji. Ale když jsem v nerovnováze, je to pro mě obtížné. Okolí na mě příliš působí a ruší. Narušuje, abych se uvolnila. Meditovat to totiž není jen tak, říct si: ,,Tak teď budu meditovat. Zavřu oči, posadím se, nebudu na nic myslet “. Na nic nemyslet to je první krok. Druhým krokem je asi pustit myšlenky.
Člověk, ale také musí PŘESÁHNOUT své myšlenky a ego, které v myšlenkách pořád chce to a to. Když člověk medituje, musí se uvolnit. Aby se lépe uvolnil, dost dopomůže jogínské cvičení, ale i na to se člověk nesmí soustředit, ale užít si to a vnímat své tělo, příjemné pocity ve svalech a tedy i na duši. Heslo zdravý duch ve zdravém těle je čirá pravda, avšak platí to i obráceně. Fyzické já, pokud se cítí dobře, dopomáhá samozřejmě i duši cítit se lépe. Umím někdy téměř na nic nemyslet celé hodiny, ale když mi sem tam na mysl přijde nějaká myšlenka, říkám si: ,,Není to blbost?“, ale co když také ne? Co když je to také to správné nevědomí, které nám má něco důležitého říct? Třeba je to odblokování něčeho z minula, ba dokonce z minulých životů? Co když jsou to ozvěny nevědomí.
6.Pomůže nám vždy každá meditace?
Vím, že při meditaci se člověk uvolní, uklidní, hlava se vyčistí a potom člověk umí lépe přemýšlet a může mít lepší náladu. Určitě. Někdy se stává, že se během meditace nemusíme začít cítit dobře. Zablokované emoce vychází na povrch a je Vám do pláče. Nebojte se vypustit ze sebe negativní emoce, smutek nebo vztek...
Energie těla je potom zase větší a čakry více v symbióze. ,,Vyčistíte se". Čím větší radost-tím více energie a tím více činností se může zvládat. Vždy nám meditace bohužel nepomůže tak, abychom rozlouskli svou otázku, která nás momentálně trápí. Občas i ty správné otázky musíme totiž hledat. Je totiž opravdu moc důležité podávat si ty správné otázky, protože ty špatné ,,ne pro nás“ nám opravdu nepomůžou, ba dokonce nám můžou uškodit následným chybným konáním. Někdy to chce více meditací a někdy to prostě přijde samo i bez ní. Je podstatné úplně za všech okolností si udržet pozitivní nadhled. Vesmír to ocení ,,uvidí“ a odvděčí se nám. Já říkám vesmír, ale můžete si to nazvat i jinými slovy. Někdo věří např. na anděly. Ano, uvidí to a ocení (podarují) něčím za to, že zvládáte těžké situace s pozitivním přístupem, neklopíte hlavu a snažíte se být silní. Pokaždé, když budete mít pocit, že jste oceněni, poděkujte, buďte vděční a naložte s darem správně, aby z Vás měli andělé radost a mohli Vás v dalších situacích podarovat zas.
Moje motto: Neměli bychom se soustředit jen na velké kroky (cíle) dopředu. Měli bychom si vytyčit především ty malé a radovat se z každého uskutečněného krůčku, protože i malými krůčky můžeme stoupat výš a někdy až k tomu našemu velkému kroku, o kterém nejvíce sníme. Navíc menších kroků je víc a tím pádem se můžeme radovat častěji. Zrovna při té meditaci, vás určitě nějaký krásný krok napadne. Malé kroky nemusí být jen pro sebe, můžeme takto dělat radost i ostatním. Zamyslete se, jestli zrovna někdo na radost (např. v podobě pomoci) od vás nečeká. Tohle je přesně ten malý krůček, který by měl potěšit hlavně nejvíc vás a nejen dotyčného. Závěrem můžu říci: Krůčkem číslo 2 může být naučit se meditovat.
Copyright©AnyArt2016