Jak se projevuje to, že se úspěšně zotavujete?
Tak cítím se dobře. Měla jsem tu bulimii a nechodím zvracet. Nemám žádný takový jakože špatný myšlenky.
Co pro Vás znamená cítit se dobře?
Že dobře spím. Nemám žádný problémy jako psychického rázu, že bych měla nějaké deprese nebo nějaké černé myšlenky.
Mělo zotavení nějaký vliv na vaše vztahy? Třeba s rodinou nebo na nějaké přátelské vztahy?
Tak určitě aj tady se to zlepšilo, že jsem se ani nehádala s pacientkama a neměla jsem žádné konflikty. Doma se to vylepšilo. V práci zatím nevím. Nevím, jak to tam bude, protože víte jak - podruhé v léčebně ..., tak asi budou trošku divně koukat. No ale já to nějak překonám, no…
Co vám při zotavování pomáhalo?
Mně pomohlo to čtení, milý personál tady v léčebně, jak se o mě starali. A ta pravidelná strava. To hodně dělá, ten pravidelný spánek a režim. Trošku odpojení od těch sociálních sítí...
To Vám pomohlo?
Ano, to pomohlo.
V čem to bylo v tu chvíli výhodné?
Že člověk měl takovej klid, pohodu. Měl čas na oddych od všeho, od toho vnějšího světa.
Jaká konkrétní knížka Vám pomohla?
Aj, „Úsměvy smutných mužů“ byly zajímavé, to se četlo dobře. To se tady vlastně natáčel ten film. Trošku, co mi tady vadilo, tak to, že ráno si člověk nemůže zakouřit hned, jak vstane. Že musíme čekat až po snídani. Ale jinak jako nic…
Jakou knížku byste doporučila někomu s podobnými zkušenostmi, které máte vy?
Byla by to knížka „Obejmout život“. Bylo tam psaní o cukru, že je to jed a myšlenky psaný z lékařskýho hlediska. Některé části té knížky byly k té bulimii. Bylo to tam speciálně rozebírané.
„Zpověď bulimičky“ byla také dobrá knížka. A "Úsměvy smutných mužů" to zas bylo o tom alkoholu. To se četlo dobře, no. Ono u tý nemoci máte některý podobný příznaky. V tom, že závislost vzniká jak u jedné nemoci, tak i u druhé. Ty závislosti se někdy prolínají. Z jedný závislosti třeba můžete padnout do druhý. Mně zatím zůstalo jen to kouření a doufejme, že to tak zůstane i dál.
Měla byste nějaký vzkaz pro lidi, kteří uvažují, jestli se léčit nebo neléčit?
Určitě léčit, vyzkoušet to a projít si tím. Nikdo se sám doma nedá tak dohromady jak tady nebo v nějaký léčebně. Doma se to prostě nedá bez těch léků... Tady je musí lékaři dobře nastavit, aby organismus začal nějak fungovat. Bez léků já jsem například vůbec v noci nemohla spát. Třeba i tři noci za sebou. To už mi signalizovalo, že něco není v pořádku. To byl hrozný stav, nemohla jsem už ani normálně přemýšlet.
Za rozhovor poděkovaly Bára a Gabika, PL Petrohrad, říjen 2017
