My na skupině jsme se shodli, že naše vnitřní prožívání je často příliš barvité a rozmanité, než aby se dalo kompletně popsat jakoukoliv diagnózou. Tudíž pro nás na cestě za zotavením není stanovená diagnóza zas až tak zásadní.
„Jednou z nejrozšířenějších nemocí je diagnóza.“
-Karl Kraus, rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář
Dále jsme se zabývali takzvaným "zotavovacím šokem". Když už jsme si připustili, že v žitotě zvládneme mnohem více než jen být psychiatrickými pacienty, může se u nás kromě nadšení z nových možností projevit také strach z neznáma a někdy i vztek z toho, že jsme se o možnosti zotavení nedozvěděli (nebo si ji sami odmítli připustit) dříve.
A v neposlední řadě jsme se dotkli také tématu dalšího vzdělávání. Minimálně jeden člen naší skupiny by si časem rád rozšířil své vzdělání, takže držíme palce a věříme, že najde odvahu udělat první krok v další zásadní etapě své cesty za zotavením. A závěrem děkujeme dvěma dobrým duším, které s sebou na skupinu "propašovaly" i drobné občerstvení pro ostatní a možná tak započaly krásnou novou tradici.