Aktivity svépomocných klubů tvoří a realizují lidé s vlastní žitou zkušeností a kromě toho, že nesou zodpovědnost v domluveném rozsahu, k tomu zpravidla nepotřebují splňovat žádné další nároky. Ukazuje se nám ale, že zkušenost, osobní předpoklady ani peerské vzdělání pro vedení svépomocné skupiny samy o sobě nestačí.
V říjnu jsme my, moderátoři svépomocných skupin, měli v CHRCu příležitost zúčastnit se kurzu Vedení skupin pro peer konzultanty. Kurzem nás provedli lektoři Zdeněk Císař a Petr Vítek z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CMHCD).
Teorie, reflexe a učení zkušeností
Jako účastníci jsme se potkali v různém věku a s rozličnými zkušenostmi jak s peerováním, tak s vedením skupin. Většinu z nás spojuje právě CHRC, kde setkání vedeme a odkud se společně známe. Na kurz dorazili dva hosté z Domažlic a z Rokycan.
Otázky, se kterými se v praxi potkáváme, znějí například:
- Jak pracovat s člověkem, který zaujímá ve skupině odmítavý postoj (nezapojuje se, odpovídá “tohle mě nebaví”, nerespektuje pravidla)?
- Jak pracovat s konflikty ve skupině?
- Jak pracovat s účastníkem v krizi? Co dělat?
- Jak pracovat s člověkem, který si bere hodně prostoru, je pod vlivem bludného myšlení a skupina se od něj odpojuje?
- Jaké profesionální dovednosti potřebuji pro práci se skupinou?
- Jak posílit svépomocnost skupiny a přeneseně i celého klubu?
- Jaké jsou povinnosti moderátora?
- Co pomáhá zastupitelnosti moderátorů?
V teoretické části jsme se zastavili u významu a možností struktury setkání, záměru setkání a nad základními lektorskými a komunikačními dovednostmi. Měli jsme prostor i na otázky z našich vlastních zkušeností. Teorii podkládali lektoři zkušenostmi z praxe a vyvážili cvičením hraní rolí v modelové situaci, následované reflexí.
Zkušenosti lektorů byly znát ze struktury kurzu, práce s časem, jejich dovednosti vnímat potřeby skupiny a její naladění a vhodně na ně reagovat. Učit jsme se tak mohli i přímou zkušeností s tím, jak oni sami kurzem provázeli.
Cítit se silnější, za sebe i v klubu
Vstupní otázky zrcadlí, že praxe ve skupinách souvisí s více rovinami – rovinou osobní, rovinou dané skupiny a rovinou celého klubu. Ty od sebe v provozu klubu nelze oddělovat. Když tedy všechny tři bereme v potaz a aktivně s nimi pracujeme, můžeme se tak navzájem lépe podporovat a lépe naplňovat naše záměry.
V závěrečné reflexi oceňovali účastníci především přínos pro vlastní praxi. Posílení v tom, co dělat, abychom se při vedení setkání cítili jistější. Celý den uběhl nečekaně rychle a přinesl přitom mnoho praktických podnětů. Ti, kdo přicházeli s konkrétními otázkami, často odcházeli s odpověďmi. I náročné situace se podařilo vyvážit. V reflexi nezazněly žádné podněty k tomu, že by se někomu něco nedostalo nebo že by odcházel nespokojený.
Všechny výměny povzbudily i vnímání CHRCu jako klubu, jako celku. Vedly nás k uvědomění, že jednotlivá setkání se dějí v jeho kontextu, a k povzbuzení o společné myšlence mluvit a udržovat vzájemné sladění. Z kurzu vyplynuly podněty k dalším krokům na úrovni celého CHRCu, jednotlivých skupin a moderátora jako konkrétního člověka, jenž skupinu provází a vstupuje do ní také za sebe a s vlastními představami a potřebami.
Osobně pro mě bylo potěšující uvědomit si, že jsme v souladu hodnot. Pomohlo mi to vidět mou vlastní práci v širším kontextu. Oceňuju příležitost vzájemné výměny zkušeností mezi námi – tím posloužilo setkání částečně jako supervize. Oceňuju také příležitost výměny zkušeností s jinou organizací.
Jak můžu jako peer rozvíjet dovednosti práce se skupinou?
Nabízí se např.:
- Cílené kurzy k vedení skupin. Akreditované kurzy nabízí např. CMHCD nebo MPSV.
- Kofacilitace – vedení skupiny ve dvou a více lidech
- Intervize, supervize – setkání moderátorů samostatně mezi sebou, případně s vedením supervizora. Taková setkání nabízejí CMHCD, Dobré místo, Jak dál, Fokus, můžete také zkusit oslovit konkrétní peery nebo supervizory. Kulaté stoly a setkání peerů a lidí z oblasti duševního zdraví, např. MPSV, pacientské organizace, krajské platformy lidí se zkušeností s duševním onemocněním, spolky a organizace pro duševní zdraví, jsou také dobrou příležitostí k navazování kontaktů a výměně zkušeností.
- Mentoring – cílený rozvoj v doprovodu zkušenější osoby v dané oblasti.
- Rozvoj specifických komunikačních technik a dovedností – prostřednictvím kurzů, mentoringu, získávání praxe, výměny zkušeností.
- Seznámit se s krizovými plány organizace – každá organizace by měla mít pro takové situace domluvené kroky. Ptejte se po nich nebo je společně sestavte.
Kam se můžu obracet v Plzni?
- PodUP a Krajská fóra uživatelů
- Klub CHRC
Užitečné odkazy: