Mílu Badalovou znáte z našeho webu i ze služeb Ledovce. Právě teď můžete pomoci vydání její nové knihy Bojovat, nebo žít s duševní nemoci? tím, že ji koupíte v předprodeji v nakladatelství Pointa, které vznik knihy podporuje.
Míla začíná svůj příběh v době, kdy sní o velké rodině, chce pečovat o domácnost a mít kupu dětí. V malé obci, kde od narození žila (a žije dodnes), se proto vdala za prvního muže, který o ni stál a s nímž doufala tuto vizi naplnit.
První psychické komplikace zažila po porodu syna. Vyčerpanost a psychická rovnováha šestinedělek se dostává do veřejného zájmu až v posledních letech, v porevoluční době, o které je řeč, vycházeli lidé v Mílině okolí ze svých dosavadních zkušeností, postojů a přesvědčení, které nemohly být Míle ve fyzicky i psychicky náročných podmínkách oporou. Manžel dál chodil do zaměstnání, neposkytl Míle podporu, kterou jí před narozením syna slíbil, a tlačil na ni, ať s plačícím synem v noci „něco udělá“, protože se potřebuje vyspat. Přes den jí v domácnosti určitou dobu pomáhala maminka, která dbala na to, aby bylo doma navařeno a pečlivě uklizeno, kdyby někdo přišel – jak by to přece před lidmi vypadalo. Vycházela přitom z toho, že ona to zvládla, tak je to běžné, žádoucí a je normální chtít od Míly totéž. Na Mílino vyčerpání reagovala slovy: „Vzchop se, jak to pak zvládneš beze mě?“
Míle rozjelo psychické a fyzické vyčerpání první mánii. „Byl to nezadržitelný tok myšlenek. Vysilující a nezastavitelná hyperaktivita v myšlení a stále větší vysílenost v těle. V hlavě stále více myšlenek, obav i nápadů a plánů, které jsem ale nedokázala vykonat. Byla jsem ráda, když jsem si zvládla uvařit čaj.“
V krizové situaci mánie, kterou nedovedl nikdo rozpoznat, naložili blízcí Mílu do auta a se slovy, že jedou společně do lékárny, ji nedobrovolně odvezli na hospitalizaci do Dobřan.
Dnes žije Míla se současným manželem a dvěma syny. Starší syn je RNDr. v oboru zdravotní bioanylytika a pracuje na virologiive FN Motol. Mladší syn, přivdaný, pracuje ve Starém Plzenci a je jí parťákem pro její společenský život. Opustila obor IT, kterému se věnovala od střední školy, a pracuje jako peer konzultantka v Ledovci. I dnes zažívá mánie, které se projevují hlavně v nakupování. Podnikla kroky pro finanční bezpečnost v takových chvílích, její blízcí i lékařka s ní spolupracují. Míla teď ví, že manžel u ní nástup mánie nepozná a musí mu sama říct: „Teď potřebuju, abys o mě víc pečoval.“ Maminka jí to pozná na očích a mohou spolu mluvit o potřebách. Její psychiatrička považuje Mílu za největšího experta na své onemocnění a naslouchá jí, když si Míla říká o pomoc.
Odtud Míla dál popisuje svůj příběh, první hospitalizaci v tehdejších podmínkách, zkušenosti s lékaři a personálem, další životní vývoj, krizové situace, změny, které ve svém životě udělala.
Dnes žije Míla se současným manželem a dvěma syny. Starší syn je RNDr. v oboru zdravotní bioanalytiky a pracuje na virologii ve FN Motol. Mladší syn, přivdaný, pracuje ve Starém Plzenci a je jí parťákem pro její společenský život. Opustila obor IT, kterému se věnovala od střední školy, a pracuje jako peer konzultantka v Ledovci. I dnes zažívá mánie, které se projevují hlavně v nakupování. Podnikla kroky pro finanční bezpečnost v takových chvílích, její blízcí i lékařka s ní spolupracují. Míla teď ví, že manžel u ní nástup mánie nepozná a musí mu sama říct: „Teď potřebuju, abys o mě víc pečoval.“ Maminka jí to pozná na očích a mohou spolu mluvit o potřebách. Její psychiatrička považuje Mílu za největšího experta na své onemocnění a naslouchá jí, když si Míla říká o pomoc.
Za největší přínos své zkušenosti považuje svou současnou práci. „Nedovedla jsem si představit, že bych někdy dělala něco jiného než práci za počítačem. Dnes potkávám lidi, povídáme si, jsem na čerstvém vzduchu, chodíme spolu ven, na kávu, někdy mě pozvou k sobě domů. Potřebuju žít s komunitou. Tahle práce je pro mě dar.“
Knihu věnuje především budoucím maminkám a jejich rodinám, kterým chce pomoci předejít podobným potížím, s nimiž se sama potkala. Kniha ale může inspirovat i lidi s duševním onemocněním a jejich blízké – své rodině a přátelům dala autorka v knize také prostor se vyjádřit. Chce hlavně přinést naději a zprávu o tom, že zotavení je možné, podpořit budoucí maminky a jejich blízké a povzbudit veřejnou diskusi o zkušenostech s duševním onemocněním a destigmatizaci.