Děti v náročných situacích, nedostatek dětských psychiatrů a psychologů, znepokojení dospělí a zoufalství, co dělat. Situace, kterou poměrně dobře známe a není v českém prostředí nová. Metoda Letʼs Talk about Children nabízí jednoduchou strukturu, pomocí které mohou dospělí s dítětem najít další krok, jenž zvládnou pro zlepšení situace udělat.
Myslet na děti, nebo se o nich a s nimi bavit?
Název metody (“Pojďme mluvit o dětech”) výstižně shrnuje její princip – kdokoli, kdo s dítětem pracuje a je v metodě vyškolený, řekne rodiči nebo pěstounovi: “Pojďme se bavit o dítěti.”
Můžeme snadno ulpět v představě, že pozice dospělého nám dává předpoklady pro to, obtížné situace řešit. Někdy očekáváme, že bychom “přeci měli být schopní” situaci vyřešit. Bereme to také jako svou zodpovědnost a povinnost. Tohle nastavení ale paradoxně funguje jako svazující smyčka. Roste v nás vnitřní tlak na řešení a silný pocit bezmoci, když ho nenacházíme. Vyhoření, odsouvání (“Musíme počkat na termín u doktora”, “Až změní školu…”) nebo přenášení zodpovědnosti na druhé (“To ať si s ním vyřídí doma”, “To je na paní učitelce”) jsou pak přirozenou reakcí na takový tlak.
Přitom jsme zapomněli, o koho nám vlastně jde. LTC vrací svou jednoduchou pozvánkou do centra zájmu ty, koho se situace nejvíc týká, tedy děti. Paradoxně tak dospělí dostávají zodpovědnost zpět do svých rukou, ale za přítomnosti dítěte a z jeho perspektivy, ve formě konkrétních kroků, které je možné udělat. Posun situace díky tomu neodsouváme na “až” nebo na druhé. Ti, kdo metodu používají, jsou pak z výsledků často překvapení.
Rozhovor a život v kontextu
Metoda LTC se objevila ve Finsku, kde ji v roce 2001 vytvořila Tytti Solantaus v rámci rozsáhlého národního projektu. Navázala v ní na intervenční rozhovory v rodinách s lidmi s duševním onemocněním a předpoklad, že dítě nežije jen problémovou situací doma. Pokud v jiné oblasti jeho života něco dobře funguje, může to pomoct i v oblasti, která je náročná. Metoda se postupně rozšířila ze spektra duševního onemocnění na děti v jakékoli náročné situaci. V roce 2023 byl spuštěn tříletý evropský projekt, který šíří zavedení metody v osmi evropských zemích, včetně Česka.
Metoda je evidence based. O dobrou praxi se podělila Michala Štibraná, ředitelka v ZŠ a MŠ v Merklíně a jedna z prvních, kdo školením v metodě prošli. “LTC je pro mě funkční v tom, že je to jasně strukturovaný rozhovor a přináší postupné kroky. Můžeme díky ní popsat a domluvit malé, ale smysluplné kroky v rámci domluveného plánu, a to jak na straně školy, tak na straně rodičů. Funguje i to, že pracuje s problémem, ale i se silnými stránkami.”
Ve škole začínala pracovat s metodou sama, dnes je LTC rozšířená na oba stupně ZŠ, MŠ i školní družinu a kolegové si mezi sebou vyměňují zkušenosti. U rodičů narážela Štibraná ze začátku na nedůvěru a nepříjemné pocity, že “je u nás něco špatně”. Rozhodla se proto zaměřit na informovanost a všechny rodiče s metodou a svým záměrem blíže seznámila na třídních schůzkách. Díky tomu a díky pozitivním zkušenostem si dnes rodiče sami chodí pro rozhovor. “Pomáhá nám to přinést lepší pochopení situace a porozumění tomu, jak se v situaci žije samotnému dítěti. A v neposlední řadě přináší úlevu – víme o problému, něco skutečně děláme a vidíme, že se něco mění,” doplňuje Štibraná.
Výhody metody:
- jasná struktura
- přináší postupné kroky
- kroky jsou jednoduché a uskutečnitelné
- zkušenost, kterou s takovým krokem dítě i dospělí udělají, přináší naději, že se situace opravdu mění
LTC pomáhá odkládat předsudky díky sdílenému porozumění. Nabízí prostor, kde věci mohou být řečeny a nemusejí být řešeny. A často přináší rodině kvalitní společný čas a důležitou zprávu “chci s tebou být”.
Nespornou výhodou je i to, že jde o metodu, nikoli o terapii, a může ji tak účinně využívat široké spektrum lidí. Učitel*ka, sociální pracovník*ce, pastorační pracovník*ce, vedoucí zájmového kroužku, hasič*ka – kdokoli, kdo je v metodě vyškolený. Dospělí v ní nemusejí kroky dál sámi doprovázet, jejich role může skončit tím, že ze sezení vyplynou pro rodiče, případně i děti návrhy dalších kroků. Metoda je snadno přenositelná i domů.
Přenášení metody do dalších oblastí
S metodou mají dobré zkušenosti i pracovníci v sociálních službách. Iveta Pohořelá pracuje v Ledovci s lidmi s vážným duševním onemocněním. LTC se jí osvědčuje především ve dvou případech. Zaprvé, když má duševní onemocnění rodiče nebo dítěte dopad na život jejich blízkých a potřebují o tom společně mluvit. Zadruhé při řešení náročných situací mezi rodičem a dítětem, které mezi nimi vedou ke konfliktu, a tím znemožňují terapeuticý posun a zotavení. “Ráda používám větu ʻMůžete škrábat jenom jednu bramboru,ʼ kterou nás naučili Finové. V těžké a nepřehledné situaci tak můžeme stavět malé plány, najít v nich určitou stabilitu a postupovat krok za krokem. To přináší úlevu, protože vidíme, že po cestě někam jdeme. Také povzbuzení, protože se v metodě zaměřujeme na to, co funguje – najednou tak mohu zažít, že vlastně nejsem ʻnikdoʼ, ale že jsem ʻněkdoʼ a něco mi také jde. Struktura přináší také pocit bezpečí i v těžkých tématech. A vnáší do života naději tím, že změnu skutečně vidíme a zažíváme,” dodává.
Metoda je funkční i v prenatálním období. Mohou s ní pracovat i nastávající rodiče, kteří čekají dítě v nepříznivé situaci.
Metoda žije praxí
Dnes v ČR pracují s metodou především lidé v sociálních službách. Jana Fojtíčková, odborný garant metody v ČR, vidí rezervy v oblasti školství a povzbuzuje: “Pojďte do toho. Je to metoda, která velmi pomáhá a může přinést úlevu i pro učitele.” Zdůrazňuje i to, že metoda žije tím, když se uplatňuje, a vzájemnou výměnou zkušeností.
Vzdělání a podporu zajišťuje Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, v Plzni nabízí kurzy a supervize Krajské centrum vzdělávání. Webové stránky projektu jsou přehledné a bohaté, najdete zde informace o metodě, podpůrná videa, materiály ke stažení, kontakty a termíny nadcházejících akcí. Poznat blíž metodu LTC můžete 10.12. v online webináři zdarma.
Užitečné odkazy:
Let´s Talk about Children Česká republika

